Fakta o migraci

Migrace je pohyb lidí z jedné země nebo lokality do jiné. Lidé migrují již od nepaměti. Někdy člověk migruje jednoduše ze zvědavosti nebo z finančních důvodů, jindy v důsledku války nebo útlaku ve vlastní zemi. Právě nyní je na útěku ze svých domovů v důsledku nových nebo přetrvávajících konfliktů po celém světě více než 65 milionů lidí. Více než polovinu z nich tvoří děti mladší 18 let. Jedná se celosvětově o nejvyšší počet uprchlíků od druhé světové války. Většina z těchto lidí je vysídlena uvnitř vlastní země. Celkem 86 % uprchlíků hostí rozvojové země, přičemž před dvaceti lety to bylo okolo 70 %. Největší počet uprchlíků ze všech hostí Turecko (2,5 milionu), na druhém místě je Pákistán (1,6 milionu), na třetím Libanon (1,1 milionu), tyto údaje pocházejí z prosince roku 2015 a stále se vyvíjejí. Česká republika na konci roku 2015 hostila celkem 3644 uprchlíků.

Kdo je uprchlík?

Osoba, která je uznána jako uprchlík podle kritérií Ženevské úmluvy z roku 1951. Jde o osobu, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů. Právní řád ČR s tímto pojmem ovšem nepracuje. Pojem je možné vykládat šířeji a bez přímého vztahu k právnímu postavení tedy jako osobu, která opouští zemi svého původu z důvodů uvedených v Ženevské úmluvě. Často bývá nesprávně zaměňován s pojmem migranta obecně.

Při velkých přílivech uprchlíků (způsobených většinou konflikty nebo všeobecným násilím) není – a nikdy nebude – možné provádět individuální pohovor s každým, kdo překročil hranici s úmyslem požádat o azyl. Většinou to ani není nutné, neboť důvod žádosti o azyl je zřejmý a situace v dané zemi je dobře známa. Tyto skupiny jsou proto často nazývány jako uprchlíci „prima facie“ (zjevní uprchlíci). UNHCR také považuje tyto lidi za uprchlíky.

Děti na útěku?

„Umíte si představit, jaké to je, jet 36 hodin pod nákladním automobilem bez jídla a vody? Představte si, jaké to pro mě bylo, viset tam, zatímco na mě neustále létaly kamínky a trefovaly mě do obličeje? Jak to celé ty hodiny bolelo? Chápete, že jsem to prostě chtěl vzdát a pustit se?“

Toto jsou zážitky jednoho dítěte z jeho útěku do Evropy. Děti mladší 18 let tvoří přibližně 51% všech uprchlíků na světě. Mnohé z nich cestují samy, bez dospělého, jsou odloučeny od svých přítel a příbuzných. Takovéto děti se v členských státech EU nazývají „nezletilé osoby bez doprovodu“ a jsou považovány za takzvané zranitelné osoby, toto postavení jim zajišťuje zvýšenou ochranu. V roce 2015 požádalo ve světě o azyl okolo 98 400 těchto dětí mladších 18 let, kterým se podařilo utéci zcela samotným do jiné země.

Být nezletilým bez doprovodu není identita. Je to zkušenost samostatného příchodu do cizí země, která je u každého člověka jiná.

Mnozí nezletilí bez doprovodu při popisu svého čekání na rozhodnutí o povolení k pobytu používají slova „předtím“ a „potom“. Nejistota v době, než člověk povolení získá, může být velmi tíživá a mnozí žadatelé o azyl trpí úzkostí. Ale život může být těžký i s povolením k pobytu. Mnozí popisují, že i když získali povolení k pobytu, začaly se jim honit hlavou myšlenky, které předtím potlačili. Myšlenky na budoucnost a situaci své rodiny a přátel. „Cesta nekončí povolením k pobytu. Teprve jím začíná cesta pryč od minulosti a vzpomínek. Bitva o život v zemi, o které nic nevíte.“ (Z dokumentárního seriálu stanice UR o uprchlických dětech bez doprovodu).

Požádat o azyl – lidské právo!

Když člověk uprchne a přicestuje do nové země, musí požádat o azyl nebo jinou formu mezinárodní ochrany, aby v ní mohl zůstat. Žadatel o azyl se nejprve musí do země, v níž doufá nalézt ochranu, dostat. To znamená, že mnozí žadatelé musejí podstoupit značné riziko, aby se dostali do země, v níž chtějí o azyl požádat. Možnost požádat o azyl je lidské právo! Česká republika ratifikovala Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků a je povinna přijímat na svých hranicích lidi, kteří tam přicházejí hledat ochranu. Je tedy naší povinností poskytnout žadatelům o azyl bezpečné útočiště předtím, než je o jejich žádosti rozhodnuto a zajistit jim řádné řízení. Česká republika nesmí nikoho poslat zpět do země nebo oblasti, kde mu hrozí, že bude usmrcen, protiprávně zbaven svobody nebo podroben mučení či tělesnému trestu.

Práva

Uprchlíci nemají jen právo na fyzické bezpečí. Mají stejná práva jako ostatní lidé, kteří ve České Repuplice žádají o povolení k pobytu. To znamená, že požívají svobody myšlení, svobody pohybu a mají právo nebýt podrobeni mučení nebo ponižujícímu zacházení. Totéž platí i pro jejich ekonomická a sociální práva: uprchlíci by měli mít přístup ke zdravotní péči a vzdělání.

Mýty a předsudky

Ohledně migrace a uprchlictví se často šíří fámy a nepravdy, zejména na internetu. Internet dává lidstvu příležitost k rychlému sdílení informací, což je v mnoha případech výhodou, zároveň ale bohužel dává příležitost i k šíření nepravdivých nebo zavádějících zpráv. Je proto důležité vždy přemýšlet, odkud pocházejí informace, které jste získali a jestli je jejich zdroj věrohodný. Pokud se chcete o věrohodnosti různých zdrojů dovědět více, můžete požádat svého učitele, aby část hodiny věnovat tomuto tématu.

O některých pravdivých i nepravdivých informacích si můžete přečíst například zde.